Útes kus od opuštěnèho sídla Drakeho rodiny.

Trvalo to dlouho al..vrátil sem se zpádky do s8dla rodiny.Uklidil sem vse co s predrokem zpusobil a zacal tam žít..o hrobi sem spostaral a chodil po okoli..společnost mi delal Esli můj hadí společník.Zassem tenhle den sel po okoli a pak sem narazil na ûtes...byl dost vysoko nad zemí ale ...me se to líbilo..stoupl sem si až nakraj a koukal dolu...vítr si pohraval s mími vlasy a ja si to užival.

Byla to jako obvykle dlouhá doba co jsem neměl krev a tak jsem byl slabý, hodně slabý. Jediné co mi pomáhalo byla příroda. A z té jsem teď vyšel. Z hlubokého lesa na dlouhou pláň s útesem. Hleděl jsem na útes, někdo tam stál. Pokusil jsem se ujít alespoň pár kroků ale způsobil jsem si ještě věčí bolest. Navíc jsem nedávno taky potkal upíra co hrozně rád napadá každého kdo mu zkříží cestu takže jsem skončil s rkzedraným břichem. Zoufale jsem hleděl na onoho člověka než jsem se zhroutil na zem a zůstal ležet v bezvědomí. 

Po nejake dob3 sem se otočil a sel smerem k sídliu..ale uvidel sem neco..ne spíše nekoho ležet nazemi v trávě.Došel sem blíž...byl to nejaký člověk...vypadal vyčerpaně...a zvlaštne...I prez moji povahu sem udelal zvláštnost..Vzal sem ho do náruče a nesl ho lesem smerem k sídlu...vevnitr sem ho donesl do sviho pokoje...svetla svitila a bli videt ateny od krve zaschle krve stare tak 5 6 let  ornamenty z ní a různé nápisi jako byl napriklad smrt .Odešel sem do společenske mistnosti kde sem si sedl akoukal sem z okna

Když jsem se probral, byl jsem v cizí posteli  a v cizí místnosti která sama o sobě působila hodně děsivě. Pomalu jsem se posadil a přitiskl si dlaň na břicho a vykřikl. Valila se z něj krev. Z očí mi vytriskly slzy, jestli do sebe okamžitě nedostanu nějakou krev, tak to se mnou bude špatné a rána sde mi nezahojí.  Měl jsem horečku. To jsem věděl dost jasně. Zavřel jsem oči a roztřásl se. Musím do sebe dostat krev. Pomalu jsem vstal a šoural se podél zdi o ktetou jsem se op8ral najít něco ndbo někoho odkud bych mohl vzít krev.

Sedel sem ve polečenske mistnosti a nepritome hledel z okna ..nevnimal se okolí..predstavoval sem si sebe ko malého kluka..sedaval sem natomto míste..a muj starši bráska semnou vzdy mluvil tak hezky.....no a ja ho zabil ..tak nejak sem si to uvedomoval ale jinak me to nezajimalo...moje krev bylstejna jako každeho člověka..jen v ni byly protiladky na vsechny jedy hlavne hadí jedy..Esli l vedle me nazemi a ja sem ani nesliselk jak se keme blíží můj "host"t

Uviděl jsem toho kluka, no podle pachu to byl on. Ano bxlo to kruté ale já bych jinak umřel. A to hodně bolestivě. Pomalu jsem došel k němu a dřív než něco udělal jsem ho obejmul zezadu kolem krku a zaklonil mu hlavu. "Já se... Omlouvám." zašeptal jsem tiše než jsem se mu zakousl do krku a sál. Měl štěstí, krev se mu obnovovala hodně rychle. Takže zůstával při vědomí a nemohl umřít. Sál jsem dlouho dokud jsem ndcítil že se moje rána zaceluje. Teprve potom jsem ho pustil a zoufale se zhroutil na zem a hluboce dýchal. "Omlouvám se." vyhrkl jsem a tiše sw rozplakal.

Necekal sem to a tak me prekvapil tim ze mi zaklonil hlavu a zachvili sem ucitil mirnou bolest..ano mírnou na prokousávání kůže na krku rukou a nohou sem byl zvyklí od Esliho.který ted dost syčel..ale jakmile videl ze sem v pohode jen na me vylezl a jakpby mi olyzl rány..vypadalo to asi divne kdyz mi had olizoval zran3ní..Sam sem zasyčel a otočil se nan3j..vstal sema pohledl na nej...brečel...a pritom byl vlastne temná bytost..upír a to sem zjistil hned..teda az kdyz sem to ucitil nvlastni kużi,,Nebul mi tady...to tvoje kousnutíško mi neublíží.. Ja sam sem si zpusobil uz tolik ran ze sem to skoro necitil..." sundal sem si bundu a tim odhalil ruce s ornamenty a jizvami,,To je horśi než to cos udelal ty...tak se sklidni" rekl sem a chtel sem odejit jenze  Eslimu de nelibilo ze chci pryč proto me zas kousl do nohy,,Ty!!Uz zase proc me furt kouses vim ze nam tvuj jed nepusobi ale nemusis me furt kousat ..I tak tvuj jed štipe" zavrčel sem na hada

Sotva na mě začal mluvit, přikrčil jsem se na zemi a jen ho poslouchal a pak sena něj zahleděl. Vlasy mi spadli přes jedno oko. Ale ať už by mi ukazoval cokoliv nebo by mi říkal ať se  zklidním, nedokázal bych to. Konec konců stejně jsem mu ublížil a já si nevybral být upír. Já nechtěl. Sklonil jsem hlavu a pozoroval podlahu. Ten jeho had ho kousl. Pomalu jsem se postavil. "Tak já asi... Půkdu. Omlouvám se." zašeptal jsem. Postavil jsems e a okamžitě se mi podlomili kolena a já se svalil zpátky na zem a vykašlal krev. Motala se mi hlava. I když se mi rána zahojila, pořád jsem neměl moc krve. Byl jsem zoufalý. Nemohl jsem mu tady být přítěží. Musel jsem přece pryč. 

Zamračil sem se...Esliho sem si ted nevmal...on bl upír a jeho sem stejn zabít nemohl obycejnyma dýkama...a tajy proč..proste sem knemu dosel a zvedl ho i prez jeho protesty..dalem ho na pohovku,,Jasne...krev" rekl sem si spise prosebe ,,Asi sam pit nebudeš nebo aspon ne dobrovolne" rekl sem a vytahl sem býku kterou sem si znovz uz po nekolikate porezal zápěstí,,Ted si tu krev vem stejne je pro me bezcenná...delej...zašpinim pohovku" rekl se a strcil mu ruku pred pusu.

Cukl jdrm sebou sotva na mě sáhl ale pak přede mě strčil jeho ruku. Hypnotizoval jsem jeho krev stékající po jeho ruce. "Já nrchci." zašeptal jsem zoufale a dál hypnotizoval krev. Ale stejně jsem natáhl ruce a chytl jeho ruku. Zakousl jsem se do ní a olízl mu krev. Zavřel jsem oči a sál. Měl jsem hlad. Velký hlad. Sál jsem dokud jsem nebyl plný a pak ho pomalu pustil, otřel si rty a omluvně se na něj koukl. "Je mi to moc líto." zašeptal jsem zoufale.

Krev mi kapala na bílou košili coem n sobe zrovnměl ...al stejne sem b8ou moc nemusel...Poprvi rekl  nechce alpak se konecne zakousl a sál ...ja sem se koukal dostropu a cekal az se nají...tak jamiloval te!notu a vsco k ni patří a upíři byli cast temnoty...takze sem nemel duvod ho nejak odhanet..lidi ano...nenavidel sem vsechny okolo .Pak se ottahl,,Jestli se uudes furt omlouvat asi ztoho zcvoknu ješte víc nez sem teď" rekl sem nechal ho sedet na pohovce a ja vstal...,,Sem Drake Killer ...tohle je moje sídlo..." rekl sem a koukal na nej,,Moje krev neni pro me dulezita....takze bud v klidu"

"Já jsem zvyklý se omlouvat." zašeptal jsem a smitně hleděl na svoje ruce. "Tvoje krev je důležitá. Pro každého je důležitá. Nebýt jí tak nemůžeš žít." zašeptal jsem. Ale asi bych se měl taky představit. "Já jsem Hinata Kasumi. Následník up8ří královny. Svou pravdou matku neznám." zašeptal jsem. "Nepamatuju si na ní."natáhl jsem ruku a pomalu sáhl na tu jeho. "Je mi to hrozně líto. Nrchtěl jsem ti ublížit." řekl jsem zoufale. "Nechci být upír." řekl jsem zoufale. "Nebudu se omlouvat protože ti to vadí... Ale je mi to líto."

// už musím. Dobrou

Zahledel sem se nnej ,,A kdo rekl ze me baví žít? " zeptal sem se a pak uz sem poslouchalk co ríká,, Já rodiče zabil..." oznamil sem jakoby to bylo zcela normálni zabíjet své rodiče,,Ty upir být nehceš...co ja bych dal zato nebýt člověk" rekl sem a uz mel usebe Esliho ktery ale prelezl k  Hinatovia loukal mu do očí ,,Nemusi ti to být lito...to jen zas udelal jsám..myslis ze po tech jizvach co zam mam tahle budvidet?? Ne takze klid "

//Dobrou 

Poslouchal jsem ho. Aha, zabil svoje rodiče. "Neměl by sis ubližovat." Zašeptal jsem. Hleděl jsem na jeho zjizvené ruce. Nakonec jsem rudé oči upřel na hada. Natáhl jsem ruku a dotkl se jeho hlavy. Otevřel tlamu a já tak měl výhled na jeho špičáky. Oči se mi pomalu vrátili do normálu. "Víš jestli si budeš takhle ubližovat, do ran se ti může dostat indekce a ty můžeš umřít." Řekl jsem. A to byla pravda. Věděl jsem to protože jsem to už několikrát viděl.

,,Ale mě se to líbí " usmál jsem se na něj teda pokus o úsměv.Esli otevřel tlamu a odhalil špičáky ..ale nekousl a přelezl k němu,,Nezaniti nedělají se mi záněty.sem imunitu na takovéhle věci " řekl jsem mu a sedl jsem si,,Sedni si a nestůj tu tak ..je to v pohodě nikdo sem nepřijde." Povzdechl jsem si a koukal mu do očí 

"Můžeš být hodně imunní, ape i když budeš hodně, tak se jednou stane to, že zkrátka umřeš." Řekl jsem a to byla pravda. Někdy je imunita tak veliká že člověka ovládne. A on pak jednoduše zemře. Povzdechl jsem si a hladil hada. Co jiného jsem měl dělat, teď jsem byl rád že jsem už neměl hlad.

,,aspon umřu brzo...uz aby to byo" uchcechtnu se ...on asi nechapal že ja svuj život nemam rad a nebo spíš ze ho nesnasim.Esli si knemu přelezl a ja sem si povzdechl,,zustan tu jak dlouho chces ...mam tu dost mysta a ikdo jiny nez ja tu nejsemtakze ...společnost?" uchcechnu se 

Pohlédl jsem na něj a nakonec mu položil ruku na rameno. "Poslouchej, tvůj život je cenný i když si to možná neuvědomuješ. Ale měl by sis ho cenit. Další šanci nedostaneš." Řekl jsem a usmál se. "Ale věř mi že v mojí společnosti ti nebude dvakrát nejlíp."

Drake

,,Fajn fajn chápu bla bla můžu umřít bla bla chápu to jasný?" Povzdechl jsem si ,,ty ? Vážně to bych spíš měl říkat já tobě já sem tady ten šílenec" zasmál jsem se a a koukám na nej

"Ty jsi možná šílenec ale nedochází ti ro? Že já jsem upír?" Zeptal jsem se ho zoufale a naštvaně zároveň. "Jsem upír a to je horší jak psychopat." Řekl jsem nešťastně. "Protože jsi stále člověk zato já. Musím pít krev abyvh přežil."

Koukám na nej chvíli tiše,, bla bla bla já zabil už víc lidí než ty nemusíš zabíjet aby jsi se najedl já zabijim a ne pro jídlo... To zase nechápeš ty ... Upir nemusí zabíjet na zabijim protože mě to baví ty zabíjí protože musíš "rekl jsem a jen jsem si zivl .,, zůstaň tady dám ti pokoj a když budeš mít hlad dám ti nebo ti seženu někoho jiného" usklibl jsme se 

"Neměl bys to dělat, zabíjet lidi jen protože tě to baví. Je to špatné." Sklonil jsem hlavu, tohle říká ten pravý, sám zabíjím lidi i když ne pro zábavu, vyjde to v podstatě nastejno. Většinou jsem tak hladový že toho člověka zabiju aniž bych chtěl. Jsem prostě zrůda už od přírody, kdyby mě tenkrát ty upíři nedostali, vše mohlo být skvělé. Ale není a ani nebude.