Toulal jsem se po lesích v rukou dva vrhací nože. Poslední dobou jsem nic nejedl. Vlasy mi padali do očí a já se cítil jaksi zranitelný. Jeden vlkodlak mi řekl že kus odsud je spousta zajíců ale já je stále nemohl najít. Ucítil jsem kouř, takže do chatky zase někdo přijel, možná že to je ten samý muž co sem jezdí v tuhle dobu. Má s sebou vždycky plné tašky jídla. Vždycky jsem mu něco ukradl, on to pak hledal a mě hrozně bavilo ho pozorovat. No vydal jsem se tedy k chatce a viděl jak v menší místnůstce seká dřevo. Asi na další zatápění. Byl jen v mikině, No bylo jen mínus deset jindy tu bylo až mínus dvacet pět. Přes noc ještě víc. Otevřel jsem pomalu dveře do chatky. Ale ještě neměl vybaveno. Asi to bylo ještě v tom stroji na kolech kterým sem přijel. Takže jsem opatrně zase zavřel, schoval jsem dýky a vydal se k tomu stroji. Hledal jsem kde se to otevírá. No nakonec se mi to povedlo. Okamžitě jsem si začal cpát maso do kapes a teprve potom auto zavřel, ale jak jsem to neuměl, pořádně to prásklo, cukl jsem sebou a začal zdrhat. To co mi nedošlo bylo to že jsem za sebou nechával stopy, lidské stopy, což se mi nikdy nestalo, až teď. Utekl jsem do lesa co byl úplně u hor a tam zalezl do svojí jeskyně. Všechno maso jsem hodil na zem a okamžitě ho začal zkoumat, ten muž s sebou nosil vždycky tak dobré věci. Vybral jsem si syrovou kýtu hovězí a hned ji během minuty snědl. Víc jsem zatím nepotřeboval, a tak jsem to všechno dal do jednoho rohu jeskyně. V té se váleli kosti různých králíků a ptáků. Taky jeden malý koloušek. Já si lehl do druhého rohu místnosti na větve od stromů a pomalu usnul. Přímo kus do hlouby jeskyně byli horké prameny takže dobrá koupel.