Zasněžené hory

Dikybohu ze byli vdechny stopi videt tak krasně.byla to dlouha cesta ale stalo to za to.Uvidel sem kouř z ohně..byl jeste kousek ale to uz nebylo tak hrozne.Uvidrl sem ho jak lezel ve snehu.Byl to mlady mali chlapec..byl to Liam.Jediproblem nastal kdyz sem uslyšel řev medvěda.Ktery byl blizko.,,sakra" zaseptal sem a dosel k jeho teličku le6icimu ve snehu,,Myslels ze te nebudu hledat? Hlupá'ku malí'' zašeptal sem a proste sem ho zvedl tak abych ho mohl vklidu nest..jen sem se bál toho medveda kdy a kde se ob3ví..nechtel sem aby nas ptekvapil.Ale pu#ku sem mel ptipravenou.

Nechápal jsem to. Ten medvěd mě našel. Ale najednou mě nekdo zvedl a já sebou splašeně cukl.  Bíle vlasy pročísl vítr a já tiše nepřátelsky zavrčel. Pohlédl jsem na něj ledovýma modrýma očima. Moje chování se od mého liščího měnilo celkem hodně. První co jsem udělal bylo že jsem vyhledal jeho ruku a zatnul do ní nehty. Bral jsem to jako obranu a tak jsem donutil jeho aby mě pustil. Hupsl jsem do sněhu a chňapl kuši.  Moje šípy medvědí kůží lehce peošli a za chvíli se medvěd objevil. Nabil jsem ale jednou rukou to bylo umění. Hlasitě a namáhavě jsem přitom oddechoval. Napálil jsem mu to přesnou ranou do hlavy. Medvěd zachrčel a mrtvý padl. Tohle bylo rychlé ale já měl v lovení zkušenosti. "Vezmětw si ho. A mě nechte být." zavrčel jsem a zhroutil se do sněhu. "Vypadněte...prosím."

Medved byl blizko a ..Liam mi zaril do ruky..nehty zabolelo to a tak sem ho pustil ale i tak..opravdu si myslel ze ho tu necham? Zabil medveda..bylo to richle..ale pak se zase zhroutil do snehu,,Ty si opravdu myslis ze te tu necham? Liame neboj ja ti neubližim.pomužu ti" rekl sem ten medved me nezajimal..ted uz ne..,,Nech me ti pomoct.do ty ruky ti mohla proniknout infekce.neubli6im ti.pokud te tu necham zemřeš a..bud to pujde podobrem jako včera nebo po zlem.Proste ti pomu6u at chces nebo ne.Pak muzes odejit ale az budeš v pořadkunotak Liame" jeho jmeno jsem rikal nežn3 tak aby pochopil ze mu opravdu chci jen pomoct ze mu neubli6im.

Poslouchal jsem ho mezitím co mi vítr foukal do vlasů. Tiše jsem dýchal a cítil že za chvíli omdlím. "Nepotřebuju...pomoct." zasyčel jsem ale tvář se mi zkřivila bolestí a z očí vytryskli slzy. "Dobře tak mi pomoz. Prosím. Jen aby to už nsbolelo." zašeptal jsem zoufale. A že to bolelo a to docela opravdu hodně. Samozřejmě 6e se mi do ruky dostala infekcwe a to hodně rychle. Ale to bylo to co jsem já neznal. Moje zranění se vždycky léčila dřív a zahojila se než se tam stačila infekce dostat tak proč ne i tohle?

Odechl sem si kdyż nakonec svolil.Znovu sem ho pomalu zvedl do naruče a nesl zasneženou krajinou k domku.Odemkl sem a vešel dovnitř.Položil sem ho do postele a došel zamknout.Svlekl sem si bundu mikynu a zul boty.Donesl sem si lekarničku a dišel k němu.Vypadal ze je trochu mimo.Vzal sem lahev s vodou a donutil ho se trochu napít,,Ted.to bude štípat.Tak to skus vydržet." musel sem mu ranu znovu vymít takže sem mu ji rozvazal obvazi a videl tu paseku.Štesti že sem sebou m3l antibiotika a leky na bolest.Vimival sem mu ranu ktera se vubec nehojila a pak mu ji pomazal antibiotickou mastí.Znovu zavazal a pak sem je#te vzal antibiotika ktere sem mu musel píchnout,,Trochu to pichne ale pomuže ti to.Vlastne sem mu musel pichnout dve injekce na bolest i antibiotyka.To sem mu oboje pichl do druhe ruky a pak sem vse uklidil,,Zachvili ta bolest přestane.Musíš odpočivat.Antibiotika ti ponohou ale musim ti je podavat tak dvakrat deně." oznamil sem mu a uklidil lekarni'ku sedl sem si zase k němu a pohladil ho po vlasech,,Kdybych t3 ne#el hledat mohls umřít" řekl sem mu.

Nechal jsem ho aby mi ruku opět ošetřil a jen na něj bezmocně hleděl přes prameny bílých vlasů. Zavřel jsem oči když mě hladil a tiše si povzdechl.  "Ale bylo by lepší zemřít, omlouvám se pane." Zašeptal jsem. "Nechci brát ty hnusný léky, nechutnají dobře.  Je mi z nich špatně."  otočil jsem se k němu zády. Dusil jsem v sobě vzlyky. "Navíc tu je teplo, obrovské teplo, a já jsem zvyklý na zimu." Zašeptal jsem smutně. "Omlouvám se pane." Ve vlasech se mi objevili uši a z kostrče vyrostl ocas. Ocasem jsme vrtěl po prostěradle a nakonec na něj pomalu pohlédl, měl jsme červené tváře od horečky.

Mark

,,Ty leky nebudeš jist..a neomlouvej se " rekl sem.,,Sem Mark Sakoto a nenechal bych te umřit " dosel sem k oknu a otevtel ho.Nevadila mi zima byl sem zvyklí dokonce sem zimu m3l rád,,Nenecham te odejit dokud se neuzdravíš" pohladil sem ho po vlasech,,Ted se skus vyspat ulevi se ti  ja mezitim udelam neco k jidlu" rekl sem a zasw ho pohladil po vlasech

Liamas:

Očima jsem se na něj zaměřil. "Mark." zašeptal jsem jeho jméno a choulil se na dece. Otevřel okno a já s pohledem na něj cítil známý chlad. "Děkuji vám Marku." zašeptal jsem.  "Abych tu pak nezůstal." zašeptal jsem jen tiše a pomalu zavřel oči. Byl jsem parádně unavený a ponalu usínal. No nakonec se mi usnout podařilo ale já se ze spaní furt vrtěl a kňoural jak bokestí tak ze zlých snů. A to jsem byl tak vyčerpaný a mohla za to ta ruka. Je neuvěřitelné co se stalo z takové malé ranky.

Usnul docela brzo ale trhal sebou .Povzdechl sem si a pohladil ho po vlasech.Vstal sem a sel sem vařit..udelal sem polevku a maso protoze ho ma rad tak aspon neco. a musel neco snist.Nechal sem ale otevřene okno aby vetralo.Me bylo dobře takze sem nemel problem.Kazdou chvili sem knemu sel a pohladil ho po vlasech aby se uklidnil.

Vetšinou když mě pohladil tak jsem se uklidnil. Ale to jen vetsinou. Pak jsem se zase začal vrtět. Chvěl jsem se a moje tělo se otřásli vždycky když přišel ppt který mě polil. Hlasitě jsem dýchal a nakonec se s hlasitým výkřikem probudil. Po tvářích se mi kutáleli slzy. Moje ruka začínala bolet. Zoufale jsem na ní pohlédl. Uši i ocas zmizeli. Pročbto se mnou vždycky skončí takhle? Tak bledě? Schoulil jsem se do klubíčka pod dekou a hleděl z okna na tiché vločky dopadajíví na sníh na zemi. Zaúpěl jsem.