Zasněžené hory

Mark

Jidlo sem měl uz hotove proto sem u nej sedel a hladil ho.Potom kdyz se vzbudil a zaupel tak sem poznal ze infekce pokro'ila.Uz nejspis nebyla jen v casti ruky.Zamracil sem se.Vzal sem si dalsi antibiotikum ale trochu silnějši a zase neco na bolest a dosel sem k nemu ,,Pichnu ti dalsi leky neboj " rekl sem mu a odkril ho abych mu to znomu pichl.Tak za pet minut zacala pusobit ta na bolest a horečku plus antibiotika by meli zabrat kvuli slozeni.,,Bude to dobré..postaram se o tebe aby si byl v poradku Liame" usmal sem se a pohladil ho po vlasech.Dal sem mu i studeny obklad na hlavu aby sem srazil horečku.

Cukl jsem sebou a odsunul se na konec postele. "Ne já nechci jehly prosím ne." z očí mi vytryskli slzy.  Ale to už mi to píchl. Zoufale  jsem se začal kroutit a plakat. "Nemám rád injekce." zašeptal jsem zoufale. Zahleděl jsem se na něj a docela ublíženě, ale cítil jsem jak horečka odchází. Pomalu jsen se posadil. Moje ruka ale stále bolela. Zhluboka jsem se nadechl. Měl jsem rychlé léčení ale ne až tak. Ale zavřel jsem oči, soustředil se a infekce byla pryč. Doplatil jsem se k Markovi a zhroutil se mu do náruče.

Musel sem mu to pichnout proto sem neustoupil.Zachvili mu horecka ale ustala a to byl učel.Jenze se mi zhroutil do naruče .Pomalu sem ho polozil do postele.Už dlouho nepil.Povzdechl sem si vstal sem a donesl vodu studenou ve sklenici.Oprel sem si Ho o ruku.Jelikoz sem mu nemohl nijak dat napit normalne musel sem prijit na jinači zpusob.Napil sem se ale nepolkl sem a jemě sem mu pootevřel usta.p4itiskl sem sve rty na ty jeho a tim mu dal napit vody.Počkal sem az to spolkne potreboval pít proto sem to zopakoval jeste parkrat dokud sklenice nebyla prazdna .Nijak mu to nemohlo ubližit.a pit musel.

Skoro jsem nevěděl co se děje. Ale tu hlavní věc jsem pochopil. Jeho rty, voda mi stékající do krku. Dal mi napít. Ztuhl jsem a byl chvíli naprpsto bezbranný a neschopný sebránit. Až když se odtáhl jsem se na něj koukl vcelku nechápavě. On mě opravdu políbil! To není možné! Chvěl jsem se a zíral na něj. Pak jswm se ale začal hrabat pryč. Nemohl jsem tu s ním přece zůstat. Slezl jsem z postele a vzápětí sebou sekl na zem.

asi ho to rozhodilo ale co sem mel delat?,,Uklidni se...si slabi musis jeste ležet." rekl sem a ze zeme ho zvedl zpadky na postel.,,Pokud ti to vadilo omlouvam se a uz to neudelam." rekl sem ,,Ale ted lež.Musi# odpočivat.Jeste nejsi zcela zdraví" venku byla už tma a ja sem chtel aby spal aby se vylečil .Bylo hrozne ho videt v takovem stavu.Povzdechl sem si znovu,,Už  neudelam nic cim bych te nijak ...vynervoval nebo tak něco omlouvam se" vstal sem a chystal se odejit vedle do pokoje .aby mel trochu soukromi po tom co sem ho ja vynervoval.

Snažil jsem se vymanit ale nešlo to. Byl moc silný. Za chvíli jsem byl už v posteli.  Hleděl jsem na něj a celý se chvěl. "Prosím nechoď." řekl sjem ale okamžitě když se chystal odejít a hytil ho za tričko. Zahleděl jsem se mu do tváře. "Nechci tu být sám, samota je nepříjemná." zašeptal jsem a sevřel mu tričko víc. "Jsem v pořádku jen nechoď pryč."

Překvapilo mě když me chytil za tričko a nechtel abych odešel..myslel sem ze chce byt odeme daleko..no ale tak vihov3l sem mu,,Dobře..zustnu tady.Samota je ..hrozna znam to" řekl sem a sedl sem si k nemu.Dival sem se mu do očí.Ten chlapec se mi líbil.Byl mal8 roztomilí.Ale taky to byl bojovnik to jsem poznal.

Hleděl jsem na něj těma svýma kčima a nakomec se  smutně pousmál. "Děkuju že tu jsi já se bál." zašeptal jsem. "Nebaví mě žít samotného. Už jsem si neměl s kým popovídat. A teď konečně mám." řekl jsem a opatrně ho chytil za ruku a mírně se usmál. "Děkuju. Je to příjemné." zašeptal jsem a pomalu usímal.

Pousmal sem se a nechal ho aby me vzal za ruku,,Neděkuj..ja taky 6iju sam uz par let" jak dlouho vlastne asi tento chlapec žil sam?nevedel sem.Ale..proc nezil ve vesnici kousek odsud nebo ve meste..ty bLi taky v zasnezene oblasty. Zacal pomalu usinat a ja ho jen opatrne polozil do postele.Ale drzel me za ruku a ja ho nechtel vzbudit proto sem u nej sedel a nechal ho aby mi i ve spanku sviral ruku

Pomalu jsem usnul a dál mu svíral ruku. Tiše jsem odechoval a nevrtěl se ani nic jiného. Až když jsme se vzbudil bylo už brzo ráno. Pomalu jsem vstal a okbem hleděl na světla cesnice v dálce. Byla to vesnička ve které ještě věřili na čarodějnice, vljodlaky, liškodlaky a tak jsem tam nemohl. Ve všech těhle vesnicích. Pohlédl jsem na Marka a dotkl se jeho tváře. Sundal jsen si obvazy a pohlédl na zdravou ruku. Takže čas procvičovat. Vzal jsem luk, vyrazil dveře a jak se venku strefovat do stromů.