09. 04. 2017 16:15:10
Zasněžené hory jsou po celý rok obalené sněhem, nikdo sem nechodí, nejezdí, jen lidé co chtějí samotu a to tu ještě nikdo nebyl avšak pro takové lidi tu stojí malá chatrč. Žijí mu tu různá stvoření, mědvědi i ti malý zajíci. Jsou tu jen zvířata. V horách jsou jeskyně a v některých z nich jsou horké prameny. Dole u konce hor je okamžitý přechod do tepla.
Zasmál sem se a pohladil ho po ocásku byl taaak heboucky.Objal sem ho a hlavu sem zabořil do jeho ramene,,Si jako plisaček " zamumlal sem,,Bude příjemné objímat tě až budem spát " byl jako živá kamínka a k tomu plisaček dohromady
Zamrkal jsem když mě tak najednou obejmul. "Nejsem plyšák!" Protestoval jsem okamžitě i když ta představa objímání se mi docela líbila. Zavrtěl jsem ocasem a tiskl se k němu. Usmál jsem se. "Ale objímání bude příjemné."
zasmál sem se,,Gome gome." objal sem ho a jeme polibil na tvar nechtel sem ho nijak stresovat nebo vydesit proto sem na nej sel pomalinku.,,Budu rad spat s tebou a obimat te "usmal sem se na nej
Políbil mě na tvář. Zamračil jsem se. Jen na tvář? I já mu dal předtím polibek na rty a on mi dá pusu na tvář. Uši i ocas zase zmizeli. Nakonec jsem se natáhl a spojil naše rty v divokém polibku. Když nechce on, budu se o to muset postarat sám.
Podíval jsem se na jeho teď zamračenou tvar ..co jsem udělal? Zmizeli mu ouška a ocásek..škoda byl tak rostomiliii!! Najednou spojil naše rty a já jsem se usmál takže mu to nevadilo.Prevzal jsem nadvládu nad polibkem.Ale musel jsem uznat že mu to šlo byl šikovný.Phladil jsem ho něžné po zadečku ..vlastně to bylo instinktivně.
Pohlédl jsem na něj, na jeho oči. Bylo to zvláštní. Zamyslel jsem se, ten polibek byl pěkný a příjemný. Pousmál jsem se. "Děkuju ti." Řekl jsem jen. Nic jiného jsem říct ani nepotřeboval.
Mark
Usmál jsem se a objal jsem ho pevněji,,Neděkuj ano? Teď..co bys chtěl dělat?" Zaleptal jsem se s úsměvem a dam mu pusu na rty .Byl jsem zvědaví co ho napadne co by chtěl sám dělat
"Co bych chtěl dělat?" Zamumlal jsem. V tu chvíli se ozvalo zabušení na dveře. Ztuhl jsem a nasál pach, byl známý. Seskočil jsem od Marka a pomalu, pomalinku se vydal ke dveřím. Kukátko tu nebylo. Pomalu jsem dveře pootevřel a myslel že se mi zastavilo srdce. Stál tam můj otec. Vysoký v oblečení na lov. "Viděl jsem tuhle chaloupku a venku začíná velkej vichr, nemohl bych tu chvíli pobýt?" Přemýšlel jsem, venku začínala být opravdu vánice. "Zajisté." Řekl jsem potichu a uhnul. Vešel a odhalil se tak když si suindal kabát. Neměl žádné vousy ale delší vlasy černé barvy. Očima sklouzl na zbraně co byli položené u dveří a kabát pověsil na háček. "Marku, návštěva." Řekl jsem k Markovi a uvedl svého otce do kuchyně. "Děkuji moc chlapče." usmál se na mě když jsme před něj postavil čaj, když přišel i mark vytáhl fotku. Byl to obrázek hodně vybledlý a na první pohled křehký. Byl jsem na něm já v době co jsem utekl, malé usměvavé dítě, vlásky čenobílé barvy. "Hledám tohoto chlapce neviděli jste ho?" Očima jsem sklouzl k Markovi.
