Příběh

Už to byla nějaká doba co sem se naposledy viděl s Akim.Co jsem ho Stratil a ..bál sem se o nej.hlavne teď co se tu objevila tak temnota.Co se asi mohlo stát.Je v pořádku? Povzdechl sem si a bloudil sem lesem a tmou.Jedine co sem vedel bylo ze..pokud narážím na zámek..je možné že tam Aki bude.ale hledal sem už minimálně týden a nic.Ale nevzdával sem to musel sem ho najít a zjistit jestli je v pořádku můj milí Aki .Uviděl sem matné světlo v dálce i když to bylo opravdu stlparne vidět ale ..byla to nějaká stavba možná..že sem to konečně našel?! Alemyslm ze by mojí pritomnost Aki vycítil.

"Dobře dobře." Řeknu jednorožci, který se právě stal naším průvodcem a opatrně položím akiho na lavičku. Vypadal tak bledě... bezmocně... a chutně.... Ta temnota na mě měla celkem vliv. Ne! *Přestaň!* Přistihnul jsem se, jak myslím na to, že někomu zase piju krev. Ne! Vstanu a ustoupím. Tohle nemohu dovolit. Sednu si kousek dál a zhluboka se nadechnu. "Tohle je zlé..."

Pohlédl jsem na Haru co se ode mě vzdálil, asi jsem pochopil důvod proč moje sestra založila vesnici upírů ze které se upíři nemohli dostat. "Haru." Zašeptal jsem vyčerpaně.  Pomalu jsem se posadil. Listy  z mých křídel spadly. "Jsi upír je to v pořádku chtít někomu pít krev." řekl jsem. Jo u upíra to bylo normální.  Vstal jsem. Nohy se mi úplně roztřásli a já tak tak udržel rovnováhu. Pomáhal jsem si trochu křídly. Doragon asi plnila svou práci na výbornou když jsem se mohl hýbat alespoň trochu. Harmony ke mě doběhla a já se jí chytil kolem krku. "Pokud by ti stačila i zvířecí krev. Je jí tu hodně." Temnota se do zámku nedostala ani do zahrady takže brouzdala za bránou a vydávala bublavé zvuky. A pak jsem ucítil jeho přítomnost. Ztuhl jsem a nasál vzduch. KLoukl jsem se k bráně. Myky? Mohl by tam být.

"Jo... zvířecí mi.... postačí... ale ne teď..." Mám skloněnou tvář, abych je neviděl, jinak bych se do nich asi zakousnul. "V téhle chvíli by to bylo nebezpečné. Už jsem se napil z Mizuriho.... Jsem v pořádku... Nechci vám ublížit. Jen se ke mně nepřibližujte... Prosím." Řeknu a zhluboka dýchám. "Jak se cítíš ty?" Řeknu ustaraně. Já nejsem ten, kdo je na tom nejhůře. Bojím se spíše o něho.

Nešel sem dlouho a spočinul sem před ..velkými Braňany..Byl sem člověk takže ta temnota mi až tak moc neublížila teda kdyby mě chtěla zabít tak uz bych byl mrtvej .U bran nikdo nebyl takže sem se pokusil zaklepat..ale Bůh vy jestli mě slyšeli.Mozna tam ani nikdo nebyl.Ale proč by se tam potom svítilo? 

Harmony zvedla hlavu. Já se na ní zahleděl a pak se pomalu otočil a koukl k bráně. Harmony zařehtala a já ji pustil. Rozběhla se k bráně a já se koukl na Harua. "Haru poslouchej. Musíš se soustředit na naše hlasy. Slyšíš mě?" Na mě jsem nemyslel už od přírody jsem myslel vždycky víc na ostatní.

Harmony doběhla k bráně a zařehtala. Viděla Mykyho. Kopnutím zase otevřela bránu a pustila Mykyho dovnitř. Zařehtala a pohodila hlavou k místu kde jsme byli my tři.

"Slyším." Přikývnu a zavřu oči. "Neboj se. Budu v pořádku. Jen se ke mně nepřibližujte..." Řeknu prosebně. Srdce mi bije a to celkem rychle. Zhluboka dýchám. Postupně se uklidňuji. Je to lepší. "Mám pocit, že kdybych se teď napil, asi bych začal šílet. Nechci nikomu ublížit." Špičáky mi ustoupili. Myslím, že už je mi lépe. Ale klidný budu až za svítání.

Zachvilku SME byli na zámku a tam už Aki vypadal lépe ale ... Haru-san vypadal špatně..co se mu dělo? Nelíbilo se mi to ..a navíc se otevřela brána a někdo věděl..jenže to mě teď nezajímalo.,, Haru-san " zašeptal sem ustrašeně a přišel sem knemu ..přeslechli sem jeho varování nebo sem ho prostě ignoroval..spíše to druhé ..Ani kdyby se stalo cokoli..nezabil Bi mě..maximálně se zase napije ale nezabije mě ..tomu jsem věřil .

"Mizuru.... Prosím tě... nepřibližuj se...." Řeknu celkem ostře. "Nechci se změnit na krvelačnou bestii.... Ta temnota na mě má silný vliv.... Spíše na psychiku. Aki zase trpí dost fyzicky." Uchechtnu se trochu šíleně. "Co to nechápeš?" Podívám se na něj. "Jak těžké je pro mě se ovládnout, abych neublížil těm, kteří jsou mi nejbližší?"

Od brány jsem na chvíli pohled upustil a inspiroval se Mizuem. Došel jsem k Haruovi. Pohlédl jsem mu zpříma do očí. Svou bolest jsem odsunul stranou protože dokud jsem se nezhroutil, nebral jsem to jako bolest. Chvíli jsem váhal ale nakonec Harua chytl za ruku. "Poslouchej Haru, tohle ty musíš vypudit." Zašeptal jsem a viděl hvězdičky jak se mi točila hlava. "Temnota se sem nedostane mysli na toněj. Neovládne...tě." zašeptal jsem. Cítil jsem že zase omdlívám. Vlasy se mi rozpustili a já tak teď připomínal spíš dívku než chlapce. Vyčerpaně jsem na něj hleděl. "Prosím, mysli na nás."  Šeptal jsem a měl stále více slabý hlas.

"Aki!" Najednou se na mě svalil. Aki no ták..." Najednou jsem se zastavil a skláněl se k jeho krku. *Jen... Pár kapek...* Pomyslel jsem si, ale pak jsem se podíval zhnuseně na svou ruku. Tohle nejsem já... Rozkousnul jsem si tedy tepnu na ruce a začal jsem pít svou krev. Uspokojilo to mou chuť a zároveň mě to neovládlo. Vydechnul jsem si. "Promiň Aki. Měl jsi pravdu. Neovládne mě." Usměji se, vstanu a uložím ho opět na lavičku. Na křídla mu zkusím přiložit ty listy a snad mu bude líp. Zároveň jsem si ale všimnul, že někdo přichází. A dost upřeně se kouká právě na Akiho. Narovnám se a malinko ustoupím. Podejdu k Mizurimu a pohladím ho po vlasech. "Děkuji, že sis o mě dělal starosti. A odpusť, že ti je pořád přidělávám Mizuru. Mám tě moc rád. I Akiho. Chci, abys to věděl." 

Zachvilku se otevřeli dveře a já sem vešel dovnitř ..jednorožec mi ukázal kam mám jít a já uviděl Akiho..ležel tam a vypadal hrozně ..byl raněný ? ,,Aki?! " Řek sem a rychle sem se knemu dostal .Byl sem rád že sem ho našel ale..v jakém stavu? ,,Aki si v pořádku ? " Pohladil sem ho po vlasech a koukal na jeho tvář která vypovídala známky bolesti

Nachvili to..nebyl on ..nebyl to ten Haru-san ..jenže Aki k němu promluvil no jeho slova měla vahu to ano .Aki byl o hodně lepší než já .Haru jeme pak přišel a pohladil mě po vlasech,,Ja..chci jen..pomáhat.Ale..nikdy se mi..to..nepovede..já..taky tě mám rád i Akiho " ale tebe víc..to jsem ale raději neřekl bůh vy co by si myslel

Když vidím, jak nějaký kluk přišel k Akimu, uklidním se. Zjevně mají spolu jakési pouto. "Pomohl jsi mi. Víc než kdokoliv. Dal jsi mi v podstatě život. Kdyby nebylo tebe, pořád bych byl v tom ledu." Usměji se. Opatrně vezmu jeho masku a pohladím ho po tváři. "Máš nádherné oči." *A taky vůni...* Skloním se a přivoním si k jeho krku. Jen ho po něm jemně olíznu, ale pak se odtáhnu a vrátím mu masku. "O tomhle nikomu neříkej." Mrknu na něj a políbím ho na masku, na místo, kde by měl mít rty.

Byl jsem rád že moje slova pomohla, ale pak jsem to nevydržel a zhroutil se na něj. Takže temnota je důvod proč jsem se za posledních pár dní nevyspal. Cítil jsem přítomnost někoho dalšího. Bylo mi to povědomé. Harmony zařehtala a já pootevřel oči. Duhová hřívá se jí leskla. Haru a Mizu, ano ti dva byli spolu. Neuvědomovali si to. Viděl jsem jak se k sobě chovali. A já jim to záviděl. Protože i kdyby se Myky vrátil, nezůstali bysme spolu. A ti dva mají sebe a mě by nepřijali. Někdo se nade mnou skláněl. Slyšel jsem jak mluví ale nerozuměl jsem mu. Vydechl jsem a zase oči zavřel. Harmony znovu zařehtala a zoufale začala kolem mě pobíhat.

Díval swm se na něj zkrz masku a ..když mi ji vzal a koukal mi do oci.Nakonec se sklonil a olízl mi krk.naskocila mi husí kůže .nasadil mi masku a jakoby mě políbil.Zcervenal sem bylo štěstí ze sem měl masku .netušil sem co říct..moje srdce bušilo jako o závod a nešlo uklidnit.

"Promiň. Asi tě trochu dráždím." Řeknu omluvně a podejdu k Akimu. "Aki..." Povzdechnu si a opřu se o lavičku. "Doufám, že budeš v pořádku Aki." Zvednu trochu pohled k tomu černovlasému klukovi. "Nic mi asi do toho není, ale kdo jste?" Zeptal jsem se celkem zdvořile. Nevím kdo to je, ale očividně má něco s Akim, to rozhodně. Když se mu zakoukám do očí, vidím v nich.... jakousi jiskru. Takovou, co já nikdy mít asi nebudu. *Láska...*

Omluvil se a pak šel ..pryč.sel k akimu.ja sem se vydal ..za zámek..tam kde byla tma nic tam nesvítilo ale nebyla tam temnota.Zalezl sem si do kouta a tam seděl v klidu potichu.Oprel sem se o zeď .Nebyl sem společenští typ a..tri lidi to bylo moc..navíc bych tam překážel radeji budu sám abych nic neprovedl

Podíval sem se na kluka co je mě přišel a ptal se mě kdo sem,,Sem Myky Ichigo..sem Akiho přítel" řekl sem jednoduše Aki mě miloval a já jeho.Jednoduche..,,Tady zde aspoň trochu v bezpečí sem se nedostane nic zlého" řekl sem a Akiho zase pohladil po hlavě 

PROSÍM ABYSTE MOMENTÁLNĚ NIC NEPSALI NEŽ NAPÍŠE VYPRAVĚČ!

"V to doufám. Jinak by to mohlo dopadnout zle. Pro nás všechny." Povzdechnu si. "Sakra, kdy už přijde ráno?" Už se cítím trochu podrážděný dnešek je fakt špatným dnem. "Pardon. Já jsem Haru Nagami. A jsem... asi napřed upír. a až pak vše ostatní. A jsem také Akiho přítel, i když v jiném slova smyslu jako u tebe. Ukázal mi správnou cestu." Pousměji se. "A já mu to budu moct snad někd splatit."

//pardon, omlouvám se >< 

VYPRAVĚČ:

Les pomalu ale jistě obalovali temné mraky proti kterým neměli slabí elfové ani šanci, skrývali se ve svých domovech. Doragon byla nucená se vrátit na zámek. Zavírala bránu a rozhlížela se. Akimu z křídel listy opět spadli, nikdo si toho nevšiml ale Akiho křídla naprosto zčernala. Myky se bavil s Haruem a díky tomu si nevšiml. Akle to se Aki najednou posadil. "Lháři." Zašeptal a pohlédl na Mykyho, jeho oči byli rudé a nebyl to hlas Akiho, místo něj promlouval někdo jiný, ten co ovládal temnotu. "Opravdu si myslíš že mě miluješ? Opustil jsi mě a ty si dovoluješ tohle říct!" Akiho vlasy také zčernali, oblečení co na sobě měl nabralo černo červené. Aki se usmál, ale takovým tím zlým úsměvem. Pás kolem jeho beder se rozepl a sesul se na zem.  Aki se vznesl do vzduchu. "Jen počkejte až ovládnu les, ty mě pak budeš prosit na kolenou." Zasmál se Aki a jeho tělo se rozplynulo.

Na zahradu vběhla Accalia. Rozhlédla se a pak sebrala pás. Tiskla si ho k hrudi. "Panebože co se stalo?" Vykřikla. Když jí to bylo řečeno, rozrušeně se zahleděla na temnotu. "Můj bratr byl... posedlý!" Zašeptala. "Jeho duše byla tak křehká a tak snadná na pohlcení, démoni temnot toho využili." Pohlédla na ty co tam byli.  "POjedu ho zachránit, nevím co dokážu nevím přesně jaký to byl démon ale musím ho jít zachránit. Je tu někdo kdo by chtěl jít se mnou? Vložím to tu na chvíli do rukou mojí přítelkyně." Řekla a znovu si je všechny prohlédla. Byla rozhodnutá jít i sama.

OD TOHOTO PŘÍSPĚVKU POBĚŽÍ NOVÁ AKCE, POKUD SE CHCETE PŘIHLÁSIT DO AKCE S NÁZVEM: HONBA ZA TĚLEM TEMNOT, PROSÍM PŘIHLAŠTĚ SE V AKCÍCH KTERÉ NALEZNETE V INFORMACÍCH, AKCE SE BUDE ÚČASTNIT PODLE POČTŮ ÚČASTNÍKŮ.

Mužete pokračovat než začne akce :)

"Půjdu taky. Je jasné, že jsi doopravdy mocná a všechno, ale nemohu tě nechat jít samotnou." Ohradím se na Akiho sestru. "Možná ti nakonec k nebudu k nijaké pomoci, ale sama jít nemůžeš!" Řeknu a podívám se kolem. Sakra.... "Mizuru!" Fajn. Teď se celá situace routí kamsi do záhuby. Kde je Mizuru? Stalo se mu něco? Nepohltila ho nakonec temnota taky?

Slyšel sem úplně všechno..chudák Aki a nikdo mu nemohl pomoct....no ale nikdo mě nehledal..možná si v tom zmatku ani nevšimli že sem pryč..no..byl sem malí a snadno přehlédnutelná to byla pravda..no nic ..možná..se přidám k té záchraně akci..i když budu spíše ten pesimista tam .

Usmála jsem se na něj. "Děkuji ti." Zašeptala jsem a pás si zapnula kolem beder. Musel tu být někde špeh. Jak jinak by se sem dostala ta temnota? Můj les je v nebezpečí, Akiho země je v nebezpečí. Jestli ho rychle nenajdu, jeho duše se promění v tmu. A on se zcela rozpadne a díky komu? Otočila jsem se k Mykymu. Došla jsem k němu a vrazila mu pěstí až skončil na zemi. "Neustále za mnou chodil a brečel, tys ho jednoduše odkopl. Vlastně jsi s ním nic neměl. Nechával jsi ho trápit se. Můj malý bratříček vždycky myslel na druhé a sám byl naprosto zoufalý!" Zavrčela jsem na něj. Pak sjems e koukla na Harua. "Jeden chlapec je támhle." Ukázala jsem Mizuriho směrem a usmála se na něj. "Myslím že to je ten co ho hledáš."

"Moc děkuju." Řeknu a nasucho polknu. Tak ji bych nikdy nechtěl naštvat. Ta pěst bolela i mě. Rychle se tedy vzdálím a odběhnu za Mizuruem (proboha, jak se to asi má sakra skloňovat? ><) "Mizuru... Už jsem měl strach, že se něco stalo i tobě." Silně ho obejmu, ale abych mu nerozmačkal to drobné tělo. "Zdáš se mi jakýsi bledý... Jsi v pořádku?" Položím své čelo na to jeho. "Sakra... já už vlastně nemohu takhle cítit teplo..." Povzdechnu si. "Jak se cítíš?"

Najednou se tam objeví Haru-san. A já sem se ocitl v jeho obětí ,,Já..sem v pořádku..opravdu je mi dobře " řekl sem a..taky ho obejmul.,,Já..nechtěl sem tam překážet " řekl sem a koukl na něj..maska ležela kousek od nás 

Po tom co se stalo Akumulátor sem byl mimo..nevěděl sem co dělat co se vůbec stalo..a pak mi přiletí..už sem dostal tolikrát že mě to moc nebolelo ale i tak ..nějakou váhu to mělo,,Co prosím? Já ho neopustil!" Obořil sem se ,,To ten elf nevím jak se jmenoval ..on mě od něj odehnal nechtěl abych s ním byl a vzal ho tak že sem ho už nenašel..celou dobu sem ho hledal" řekl sem vše po pravdě a koukal na ni upimnyma očima,,Akiho miluju neopustil bych ho schválně "

"Ty přeci nepřepřekážíš hlupáčku." Objímám ho. "Nechci tě ztratit... Tak mi nedělej takovéhle šoky. Co bych si asi bez tebe počnul?" Řeknu a pořád ho vězním ve své náruči. "Zůstaň se mnou... prosím..." Řeknu uplně bezradný. "Ani si nevíš představit, jak moc se bojím. A to jsem se doteď bál jen vody..." Schovám si tvář do jeho ramena. "Zůstaň už prosím se mnou.."

Zrudla jsem vzteky. "Když jsi ho tolik miloval, měl jsi mu to říct ale ty takovej...takovej" hledala jsem ten správný výraz. "Vůbec se mu nedivím že se na tebe snažil zapomenout." Zašeptala jsem po chvíli. Pohlédla jsem na temnotu která se pomalu stahovala. Sebrali mi bratra. Chytla jsem ho za límec a zvedla ho do vzduchu. Vztekle jsem si ho měřila. Takhle jsem využívala hodně svojí magie, pujčovali miji stromy a kameny kolem. I když měl Aki stejnou moc, tohle by nikdy neudělal.byl až moc zženštilý, kdyby se řeklo kdi z nás dvou je povahově víc žena, zaručeně by to byl on. "Takhle týrat mého bratra. Na tu výpravu půjdeš i kdybys nechtěl. A pořádně se mu omluvíš."

,,alem.j..ja sem j..jenom člověk " řekl sem a zachvilku sem se ocitl v jeho náručí ,,Ď..dobře..zůstanu..stebou.." i když já sem nebyl nikdo důležitý já sám pro sebe sem důležitý nebyl,,Nejsem..nikdo důležitý " zašeptal sem ale taky sem ho jeme objal 

Chtěl sem mu to říct ale před tím elfem to nešlo a on ho nenechal být " bránil sem se,,Chtěl sem mu to říct vždy když to šlo já ho opravdu miluju a je to upimnyma a chtěl sem ho zachránit i tak i kdybys mě nenutilo chci ho jít zachránit" řekl sem a čekal až mě pustí na zem abych si mohl pořádně stoupnout a vysychat úplně vše to co se stalo

"Jsi důležitý!" Řeknu rázně. "Pro mě jsi momentálně s Akim nejdůležitější. No Aki už má někoho, kdo ho miluje. Já mám jenom vás dva." Řeknu trochu roztřeseně. Pokud sám sebe nemáš rád, tak měj rád alespoň mě... Prosím Mizuru...." Podívám se mu do očí a přiblížím se k jeho tváři. Pak se malinko stáhnu a začnu ho olizovat na krku. Je tak sladký...

,,Ď..dobře p..promiň" zašeptal sem a nechal ho aby mě držel ,,Ja..tě mám rád.." pritakal sem mu zachvilku mi ale..začal olizovat krk a já sem zastenal ..byl to příjemný pocit ale ..proč? To sem měl krk až tak moc citliví ? ,,Pro.mpromin" omlouval sem se za ten sten ..

"Neomlouvej se. Máš nádherný hlas, když takhle stoneš." Usměji se. "Mohu... si malinko znovu upít?" Zeptám se omámeně, ale pak si uvědomím, co jsem řekl. "Odpusť... nechci už do tebe kousat." Řeknu bezmocně. "Mám pocit, že tímhle tempem bych ti mohl ublížit... Něco ti udělám... zabiji tě...Neodpustil bych si to." 

Usmeju se a zakroutil hlavou,,Nemusíš..se bat jim ovoce ..rybys brusinky a takové věci..krev..se mi rychle obnovuje..a..a.no..me..s.sse to líbí" zašeptal sem skoro neslušné ,,Můžeš..to udělat ?" Zeptal sem se a upřel na něj svá očka ..která připomínala nebe 

Měla jsme chuť ho na místě zabít ale tak, musela jsem se nějak uklidnit. Zhluboka jsem se nadechla a přivolala k sobě Pechno, služebná se uklonila a ptala se co bych potřebovala, řekla jsem jí ať nachystá zásoby a ona odešla. Rozepla jsem si pás a podala ho Mykymu. "Musíš mu ho dát ty. Náš rod je prokletý a tak bychho ještě dodělala." Zašeptal jsem. Bylo mijedno cochce nebo nechce, byli tu tři jednorožci, z toho jeden mého mladšího bratra. "Dobře Myky pojedeš na Harmony." Pohladila jsem klisnu po duhové hřívě. Zaržála. "Já si beru svého koně a ty dva sivezmou dva jednorožce co přivolal Aki." Řekla jsem. "Hej vy dva. Odjíždíme hned." Zavolala jsem.

"Pojďme..." Špitnu, chytnu ho za ruku a přijdeme k jeho klisně, na které přijel a vysadím ho na ní. Sám vyskočím na hřebečka. "Můžeme." Řeknu a pohladím hřebečka po hřívě. "Odpusť, že tě budu otravovat ještě chvilku." Špitnu mu. Pak se ještě podívám na Mizurua. "V pořádku?" Pořád mám o něj strach.

Vzal sem si od ní pás a koukl na jednorožce kteří byli teď velmi klidní.Vyskocil sem si na "svého" a čekal na ostatní.Ten upír a ten kluk s maskou byli vzadu.vypadali spolu krásné..jako milenci nebo něco víc..ano. Eco hlubšího a krásnějšího .

Odnesl mě zase k jednorožcem..jak mě se zase nechtělo jet ale neměl sem na vybranou,,Jsem..v pořádku neboj" masku sem měl Usebe na straně hlavy.docela sem měl strach ..co nás venku čeká? Nic dobrého..proto jsem se prikrcil ..no chtěl sem pomoct.mproto jsem byl tady

PROSÍM VŠECHNY CO SE ÚČASTNÍ AKCE ABY SE PŘESUNULI SEM

TI CO SE AKCE NEÚČASTNÍ SE ŘÍDÍ TÍMTO PŘÍSPĚVKEM:

Les byl zahalen v temnotě, všude kam jen oko dohlédlo byla tma a to také díky tomu že Accalia odjela s pásem který zemi chránil. Jediný Accaliin zámek nebyl pokrytý tmou. Země byla zahalená ve tmě, lidé byli uschování u sebe doma a báli se vycházet. Do lesa vstoupili muži odění v černém aby plnili příkazy svého temného pána. Brali každého kdo se dobře neschoval a odtáhli ho do země za hranicemi té naší, do země stínů a nikdo ho nikdy neviděl, pokud tedy někdo vyšel jinak než byli vycházky které určili muži v černém takzvaní strážci temnot. Byl zatčen pokud se dobře neschoval.

Vycházky jsou od východu do západu slunce.

Začínalo svítat. Vzala jsem svou kosu smrti a šla na procházku po wonderfulu. zabila jsem pár co byli na seznamu a zastavila se až u malé řeky. Byl to spíše malý potůček ale i tak to bylo v pohodě.byl u jednoho menšího domečku. Zhlédla jsem a prohlédla si ho. 

Svítalo a tak doba temna pro mě zatím skončila. Večer mi posledních pár měsíců naháněl hrůzu. Naštěstí jsem bydlel se svým mladším bratrem a ten mi vždycky pomohl. Pousmál jsem se. Vstal jsem ze své postele a  vydal se na zahrádku. Rajčátka už hezky zrála. Bylo bezvadné že i v tomhke ročním období a my měli co jíst. Ne jako ostatní z kesa proto jsme zeleninu rozdávali. Ale ucítil jsem na sobě něčí pohled, zvedl jsem hkavu a spatřil červenovlasé stvoření. Les prořìzl můj vyděšený výkřik.

Spal sem ve své posteli klidně a bezstarostné.Ale ..zachvilku mě vzdudili výkřik mého brášky.Vyletel sem z postele a hodil sem na sebe jen kalhoty a triko.Vybehl sem ven a hledal kde je,,Co se děje Eru? Stalo se ti něco? " Panikařit sem než sem se koukl kam kouká..byla tam nějaká postava..nevím kdo nebo co to bylo ale objal sem brášku věděl sem že se boji když tu viděl někoho koho vůbec neznal .

Z domku vyšel nějaký oranžovovlasý kluk. Na první pohled se mě lekl a hned za ním se vyřítilo jeho dvojče. Určitě byli dvojčata, byli si tak podobní. Uchechtla jsem se a došla až k plotu co lemoval jejich malou zahradu. "Jsem Akase, jen smrt nic čeho by ses měl bát." Zazubila jsem se a odhalila tak žraločí zuby.

Jakmile se tam objevil L, přitiskl jsem se k němu naprosto vyděšeně a ta věc se ještě víc přiblížila k nám. Víc jsem se k L přitiskl. "Elu. Mám strach." Zašeptal jsem. To ale už ta osoba promluvila. Zůstal jsem na ní zírat, pak se ale moje oči obrátili v sloup a já omdlel. Svalil jsem se bratrovi do náruče. 

Ta postava se nam představila ..pravda byla že já sem takoví strach neměl..ale Eru ano ,,Eru?! " Řekl sem vyděšeně když omdlel,,Eru vzbuď se Eru!!" Začal sem zmatkovani a na tu smrt sem alasi zapomel nebo teď sem se nehodlal zaobírat něčím jiným než byl on..což ..jako ignorovat splmrtku asi není nic chytrého.R sem donesl dovnitř a pokoušel sem se ho probudit hlavně sem skouseni jestli žije

Jasně ta jejich přehnaná bratrská láska, rozhodli se ignorovat smrtku. Zavrčela jsem a hleděla za nimi. Docela mě to naštvalo. Konec konců už byli druzí v tomhle lese co mě začali ignorovat. A to se opovážili hodně. Asi jesnoho z nich naschvál zabiju protože mě ti dva serou. Zapla jsem svoukosu smrti a motorovka se rozeběhla a začala vydávat svůj typický zvuk. Vydala jsem se za nimi do jejich chaloupky. "Notak hoši, kdepak jste?" Peavda byla že jsem je chtěla aspoň vystrašit.